Angela Belcher by jednou ráda jezdila v elektromobilu poháněném bateriemi vyrobenými pomocí virů. Více než poslední dekádu své kariéry zasvětila výzkumu využití geneticky modifikovaných virů k výrobě nanomateriálů, které mohou být využity právě v různých akumulátorech. Při běžné produkci baterií dochází k chemické výrobě nanomateriálů, které jsou využity jako elektrody. Taková výroba není často zrovna ekologická. Metoda profesorky z MIT takové chemické procesy nepotřebuje. Využívá totiž faktu, že viry jsou přirozenými nanočásticemi. Zbývá tak zajistit, aby viry na sebe navázaly chemické prvky potřebné ke vzniku elektrod.

Belcher využívá bakteriofágu M13, jehož DNA je snadno manipulovatelná. Nutno podotknout, že tento virus nepředstavuje žádná rizika pro člověka. Pomocí mutací se jí povedlo vytvořit více než 150 verzí viru. Každá verze na sebe přitom dokáže vázat jiný materiál. Po vybrání vhodně zmutovaného viru jím stačí infikovat bakterie, ve kterých se virus rozmnoží. Namnožený virus pak na sebe dokáže navázat chemické sloučeniny potřebné k výrobě baterie. Autorka technologie vyrobila například sodium-ionové baterie. Více než na zdokonalení nejrozšířenějšího typu baterií (lithium-ion), totiž cílí na objevení nových typů.

Snahou je dosáhnout větší výdrže a životnosti baterií, které budou navíc vyráběny bez škodlivých chemických procesů. Belcher v minulosti demonstrovala využití virů při výrobě solárních článků. Její metoda ale nebyla dostatečně efektivní. Nezbývá než doufat, že v oblasti klasických baterií se stane konkurenceschopnou alternativou konzervativních postupů a nebo je dokonce překoná.

zdroj: wired.com

zdroj úvodního obrázku: Unsplash