Před šedesáti šesti miliony lety dopadl v oblasti Yucatanského poloostrovu v Mexickém zálivu desetikilometrový meteoroid a vytvořil Chicxulubský [čikšulubský] kráter. Dopad způsobil množství ekologických katastrof – Tsunami, rozsáhlé požáry a zastínění Slunce, takzvanou „dopadovou zimu.“ Ta byla způsobena hlavně vyvržením prachu a hornin do atmosféry. Změny destabilizovaly všechny stupně trofické pyramidy a způsobily masivní vymírání.
Veškeří nelétaví dinosauři, archaičtí ptáci a pterosauři v důsledku této události zmizeli z povrchu zemského, zatímco jiné skupiny, jako savci nebo šupinatí plazi přežili, byť se jejich množství a diverzita rapidně snížila. Sladkovodní obojživelníci, želvy a krokodýli z tohoto kataklyzmatu vyšly téměř netknutí. Existuje ale hypotéza, že prostředí, ve kterém dinosauři žili, směřovalo k jejich vyhynutí už dlouho. Dinosauři by vyhynuli v důsledku vyčerpání zdrojů, ať už by v té době do Země narazil meteoroid nebo ne. Nová studie se pokusila tuto hypotézu ověřit nebo vyvrátit sestavením potravních řetězců v době před dopadem a po něm.
Masivní vymírání představují zároveň obrovskou příležitost. Životní prostředí obsahuje jen omezené množství potravy, skrýší a jiných zdrojů. V krátkém čase (z geologického a evolučního pohledu jsou stovky tisíc až jednotky milionů let relativně krátká doba) zmizelo z prostředí velké množství druhů. Teritoria a zdroje, které využívaly se vyprázdnily a uvolnili místo pro nové druhy. Ukažme si to na příkladu, jak se z jednoho druhu malého savce může stát více rozdílných druhů.
Malí savci, kteří se před dopadem krčili ve stínu velkých býložravců spásajících vysokou vegetaci se nyní nemusí bát konkurence. Náhodnými mutacemi vznikají jedinci, kteří dosáhnu na vyšší listy než jejich menší příbuzní. Tato vyšší zvířátka mají k dispozici víc potravy než jejich nižší příbuzní, a proto mohou mít více potomků. Je pro ně výhodnější mít delší krk a zuby schopné trhat listí. Před dopadem by byla větší zvířata sežrána velkým masožravcem častěji než ta malá, která by se lépe schovala. Ano, tehdy bylo výhodnější být malý. Časy se změnily. Protože velí masožravci vymřeli, nemusí se bát, že se stanou kořistí. Toho mohou využít jiní malí savci, kteří naleznou nový zdroj potravy. Mohou se krmit novými většími zvířaty s delšími krky, která se tak snadno neschovají. Našeho masožravce zvýhodní, když bude mít velké tesáky vhodné k porcování masa. Tak nám z jednoho druhu malého savce vznikl druh velkého býložravce s dlouhým krkem a masožravec s velkými tesáky. Vznik nových znaků jako adaptace na změny je stále v plném proudu. Býložravec, který bude běhat rychleji, než jeho pomalejší příbuzní snadněji přežije a bude mít potomky se stejně rychlýma nohama. Býložravec, který bude tak velký, že ho masožravec nebude schopen ulovit, bude mít také více potomků. Vznikly nám další dva druhy. Rychlonohý býložravec a hodně velký býložravec. Takto vznikají další a další druhy v reakci na změnu prostředí a na nové druhy, které stejné prostředí obývají. Jde o nikdy nekončící závod ve zbrojení. Druhy se musí vyvíjet a reagovat na své okolí, jinak vymřou a uvolní místo těm, kteří se přizpůsobí lépe. Krásným příkladem je právě událost před šestašedesáti miliony lety, kdy se organismy museli přizpůsobit snížení teploty a slunečního svitu.
V nové paleontologické studii se vědci zaměřili na změny v potravních řetězcích následujícím po dopadu Chicxulubského meteoroidu. Pomocí pokročilých statistických metod zrekonstruovali potravní řetězce v době od osmnáct milionů let před dopadem až do čtyř milionů let po dopadu. Do svých modelů použili přibližně 1 600 fosilií. Zjistili, že v době před dopadem meteoroidu byly potravní řetězce stabilní. Byl to funkční ekosystém, který by, nebýt dopadu meteoroidu, prosperoval velmi dlouho. Čím je ale organismus větší, složitější a žije déle, tím je pro něj náročnější se adaptovat na rychlou změnu prostředí, což se stalo dinosaurům osudným. Naši předci – placentální savci vznikly v období triasu, před 230 miliony let stejně jako dinosauři. Dinosauři se stali úspěšnější skupinou a držel savce v šachu. Když se prostředí masivně změnilo, nedokázali se dinosauři adaptovat a vymřeli. Tak se příležitosti chopili malí, rychle se množící a adaptující se savci a světu začali vládnout oni.
Podobě dnešního světa vděčíme dopadu Chicxulubského meteoroidu, případně jiným meteoroidům, které dopadly na Zemský povrch přibližně před šedesáti šesti miliony lety. Dinosauří ekosystém byl stabilní, dá se tedy předpokládat, že nebýt jeho prudkého zániku, dinosauři by stále dominovali světu a my bychom se nikdy nevyvinuli do dnešní podoby.
Zdroj: https://www.science.org/doi/10.1126/sciadv.add5040 (i.f.: 14,1)
Fausto García-Menéndez, Unsplash
Více z paleontologie na CZECHSIGHT:
Michaela Novotná
Jan Geist
Vstup do diskuze