Vše začalo v 60. letech na předměstí Tokia, kde Satoši trávil své dětství. Jako kluk rád běhal po okolních lesích a objevoval tajemná skrytá místa. Obzvlášť kouzelné pro něj byly jeskyně a tůně, kde nalézal nejvíce zajímavých tvorů a také brouků do své sbírky. Mezi jeho nejoblíbenější činnosti totiž patřilo vymýšlení nových sofistikovaných způsobů chytání hmyzu. Jako spousta malých kluků tím byl přímo posedlý. Právě tato jeho kratochvíle dala později vzniknout základním herním mechanikám pokémonů.
V době Satošiho středoškolských let ovládla Tokio arkádová hra Space invaders, která uvedla město do světa videoherní zábavy. Budoucí herní vývojář byl střílením mimozemšťanů schopen trávit hodiny, což se později projevilo i na jeho vlastní tvorbě. Stejně jako Space invaders, jsou i pokémoni záhadná fantazijní stvoření neznámého původu, která se objevují a mizí bez varování. A stejně jako světelní bitmapoví vetřelci představují i pokémoni syrovou, a přesto zkrotitelnou, energii.
Dalším inspiračním zdrojem pokémonů byl ve své době velice populární televizní sci-fi seriál Ultraman. Jeho předností byla zejména vysoká různorodost příšer, proti kterým hlavní hrdina seriálu – Ultraman, bojoval. Monstra byla úzce provázána s přírodou, reprezentovala její sílu poté, co byla ve světě narušena rovnováha. Navazovala přitom na staré legendy opředené kolem démonů a pradávných nadpřirozených bytostí, které dřímaly na zvláštních místech a střežily řád věcí. Příšery, kterým Ultraman čelil, nebyly zlé, a tudíž je nebylo potřeba zabíjet, jenom zpacifikovat. Hrdina na jejich zneškodnění používal speciální zmenšovací kapsule, do kterých je po omráčení chytal. Na základě tohoto trendu miniaturizace dostaly kultovní příšerky i svůj název. Z původního Pokketto Monsutá, což je japonská verze výslovnosti Pocket Monsters, se nakonec stali pokémoni.
Od Satošiho dětských let se svět hodně změnil – urbanizoval, a dnešní děti mají často jiné zájmy než předešlé generace. Některé věci ale zůstávají stejné. Mladí lidé pořád rádi objevují, zkoumají a nechávají se unášet svou fantazií. A pořád zde existuje jen velice křehká hranice mezi tím, co je virtuální a co skutečné.
Zdroj: The lure of Pokemon: Video Games and the Savage Mind (Shin'ichi Nakazawa; ISBN 4866580658)
Zdroj obrázku: Jie, Unsplash


Katarína Bojnanská
Večná študentka odborov s divnými skratkami (TIM, Masarykova univerzita, EKS, Univerzita Karlova) so záujmom o psychológiu (Bc.), videohry a technológie, ktorá doma chová päť bezsrstých morčiat.
Vstup do diskuze