Po celá staletí vyráběli lidé beton zhruba stejným způsobem - smíchali písek s různými pojivy a směs ponechali ke ztuhnutí. Ovšem nyní přicházejí vědci z University of Colorado v Boulderu se zcela inovativním řešením - doslova "živým betonem", který je na rozdíl od běžného schopen reprodukce. Jejich práce znamená zásadní pokrok v oblasti udržitelného stavebnictví.

Coloradský beton obsahuje kromě běžných přísad také cyanobakterie, známé spíše jako sinice - běžně se vyskytující mikroorganismy, které produkují energii fotosyntézou. Ty dávají betonu mimo své unikátní vlastnosti i neobvyklou zelenou barvu. "Materiál připomíná na první pohled Frankensteinovo monstrum," říká Wil Srubar, stavební inženýr a vedoucí projektu na UC. Jakmile však beton vyschne, zelená barva se vytrácí.

V čem je ale nový beton tak inovativní? Zejména v tom, že díky přídavku fotosyntetických bakterií dovede opravit vlastní trhliny. Mikroorganismy dychtivě pohlcují světlo a produkují uhličitan vápenatý, který postupně mezery v betonu zaplní. Regeneraci betonu zároveň podpořila želatina, kterou vědci rozpustili v roztoku se sinicemi a umožnila jim pracovat rychleji a efektivněji. Blok betonu by tak mohl doslova "plodit" až tři nové generace.

Betonový oblouk, vyrobený z živého betonu, zdroj: CU Boulder College of Engineering & Applied Science

Do 24 hodin vytvořila směs beton ve formě, do které byla nalita. Vzniklé bloky byly dostatečně silné na to, aby na nich mohl stát člověk. Sinice v materiálu přežívají i po několika týdnech. Strukturu je rovněž možné znovu roztavit a změnit její složení.

Materiál je také výhodný po ekonomické stránce. Zatímco běžný beton vyžaduje písek z řek a jezer, jehož zásoby se díky obrovské poptávce tenčí, živý beton tak vybíravý není. "Můžeme využít i odpadní materiály," tvrdí Srubar.

Wil Srubar s kostkou svého samopravného materiálu, zdroj: CU Boulder College of Engineering & Applied Science

O Coloradský výzkum projevilo zájem americké ministerstvo obrany, které živý beton hodlá využít ke stavbě v těžce obyvatelných oblastech, například pouštích. Výzkumný tým proto v současné době pracuje na zvýšení odolnosti bakterií vůči dehydrataci či rekonfiguraci materiálu tak, aby zaujímal snadno sestavitelné bloky - například takové, jaké představují desky sádrokartonu.

Syntetická biologie může podle Srubara zásadně rozšířit naše možnosti ve stavebnictví. V budoucnu se výzkum může zaměřit na vývoj materiálů detekující toxické chemikálie a sám na ně reagovat. Živý beton může být teoreticky využit ke stavbě v nejsušších prostředích jaká známe, například na Marsu.

Zdroj: Dan Robitzski, The Byte, Amos Zeeberg, The New York Times