Studie publikovaná v prestižním časopise Nature Communications je dílem vědeckého týmu Aarona LeBeau, profesora z University of Wisconsin-Madison. Je v ní popsán mechanismus, kterým izolované protilátky ze žraločí krve zabraňují vstupu viru do buňky hostitele a potenciálně chrání organismus proti onemocnění.

Podobné objevy jsou dobrou zprávou pro všechny, kteří se ze zdravotních důvodů nemohou nechat očkovat. Zároveň umožní vědcům se lépe připravit v případě propuknutí dalších vln onemocnění.

Onou protilátkou jsou tzv. variabilní antigenní receptory (Variable Antigen Receptors, VNARS). Jedná se o jedny z nejmenších vazebných domén v přírodě. Žraločí VNARS jsou ještě desetkrát menší než lidské a dokáží se vázat na proteiny viru, čímž mu znemožňují vazbu na povrch hostitelské buňky.

Za kvalitní imunitní systém vděčí žraloci své dlouhé historii. Na planetě Zemi se pohybují přes 500 milionů let a jejich imunita tak disponuje některými aspekty, kterým se savcům nedostává. Již v roce 1980 bylo zjištěno, že žraločí protilátky jsou velmi malé a mají příhodný tvar k formování "bloků", které brání koronavirům napadat hostitelské buňky. Na tomto základě jsou imunitní buňky žraloků intenzivně testovány.

Protilátky izolované z jedinců žraloka vouskatého byly zatím efektivní v laboratorních podmínkách při použití lidských plicních a ledvinových buněk. Na tomto modelu brání "spike" proteinu se navázat na ACE2 receptory buněk.

Z celé řady VNARS pak byly identifikovány tři, které jsou mechanismu schopny. Jedna z nich, 3B4, se navíc váže na místo, které je společné celé řadě koronavirů a slibuje tak širokou protekci. LeBeau navíc dodává, že i přesto, že jsou protilátky žraločího původu, odmítnutí lidským organismem je nepravděpodobné. Zrádná může být jejich velikost. Je pravděpodobné, že budou z těla hostitele ledvinami vyloučeny dříve, než odvedou svou práci. Vědecký tým tak má před sebou jasný cíl tomuto efektu zabránit.

Zdroj: Nature Communications, Journal Sentinel
Ilustrační foto: Marcelo Cidrack, Unsplash